LehomoLe - Tomas Klus

Tak zase jdeden den

Úzce spjat s realitou

S vůní tvou a touhou tou

Co nejde ovládnout

Chvíli plout jen tak ve dvou

Pak si lehnout

A být pros (t) té radosti

Z toho že žít můžem

I když jen jednou

Ale tím spíš

Člověk člověku blíž

Dokud to nepochopíš

Budu ti nekonečně psát

Tisíce básniček

A budeš jedním z mých

Holčiček

Vždyť i Libor má Zdenu

A Igor Irenu

Každej druhej má ženu

Jen já žádnou neseženu

Věra a Luděk

A Radek s Ríšou

Se poznali včera

A už si spolu píšou

Vasil má Natašu

A Imrich zase Ilke

Ju Hon Li má HOkašu

A Brabcová je s Jílkem

Had má svoji hadici

A maj spolu hádky

Jen já ruším tradici

A držim se matky

Rec: protože ta mi vždycky říkala, že

Život je jako bonboniéra

A že je vcelku jedno, kde začnu

Tak jsem si řek

Že když mám takovej pech

Přeskočím na druhej břeh

A zkusím to na pánech

Což vyrazilo dech především těm

Co jsem znal

Snad proto v posledních dnech

Se drželi dál

A já to nechápal

A toužil po lásce

A vroucím objetí

Tak jako v pohádce

Stal jsem se obětí

Samoty v zajetí

A že je ti to jedno

Tak to mě celkem sebralo

Vždyť i Libor má Zdenu

A Igor Irenu

Každej druhej má ženu

Jen já žádnou neseženu

Věra a Luděk

A Radek s Ríšou

Se poznali včera

A už si spolu píšou

Vasil má Natašu

A Imrich zase Ilke

Ju Hon Li má HOkašu

A Brabcová je s Jílkem

Had má svoji hadici

A maj spolu hádky

Jen já ruším tradici

A držim se matky

Rec: protože ji mám rád!