Kfjetina - Tomas Klus

Z lidí se stávaj dospělí

Protože není dost pochopení

A měním se taky já

Tou dobou sním

Pod muší křídla se schovávát vždycky

Když tuší že prší na duši

Z nadzemských výšek mi zámává

A srdce buší

Je kfjetina a jediná

Co věří

Že zvěři dá se věřit

Že natrnitým keři nedá se spát

Uprostřed nebe je díra

A právě víra v ní ji otevírá

Posun s cizích světů

Jak střela kolometu

Podléhám ti, podléhám ti

A ty jsi ta

Láhev nedopitá

Skrytá v krytu trilobita

Na hrotu pera mám větu

Která zůstane do večera

Nevyřčena, jinak ztácí cenu

Nechci být autorem frází

Jak voda z prolomených hrází

Unášíš mě, unášíš mě

Na tisíc malej kousků rozložim si svět

A pak zas poskládám no a ty budeš zpět

Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř

Na tisíc malej kousků rozložim si svět

A pak zas poskládám no a ty budeš zpět

Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř