Arkadina - Tomas Klus

Příliš se podobám každému z vás

Minuta v místě, čase i ději

V sutinách paměti odkrývám předobraz

Jen jeho barvy se rozpíjejí

Z siluet blíženců zbyly jen otisky

Na jejichž úpatí popraská země

Když loutky krvácí, drolí se na třísky

Co ale zůstane, co zůstane ze mě

Třeba se dějí zázraky

Ne, prosím, nesmějte se mi

Já dobře znám vaše rozpaky

Skryté pod cizími tvářemi

Jsem jako vy

Tvárná, vždy nová

Přesně takovou jste si mě přáli

Nemějte obavy

Jsem též dcera Kainova

Figurka na hraní, co dotekem spálí

Zavírám oči, nechám duši vyplakat

Mé svědomí je spropitné pro kuplíře

Ačkoliv dýchám, můj tep nelze nahmatat

Jsem jako vy, tleju ve své díře

Každá má odpověď má blízko k opaku

Řeknu-li ne, pak zcela jistě myslím ano

Mám v rukou zbraň, však střílím jen ze strachu

Příčiny důsledků v mém objetí vzplanou

Třeba se dějí zázraky

Ne, prosím, nesmějte se mi

Já dobře znám vaše rozpaky

Skryté pod cizími tvářemi

Jsem jako vy

Tvárná, vždy nová

Přesně takovou jste si mě přáli

Nemějte obavy

Jsem též dcera Kainova

Figurka na hraní, co dotekem spálí