Vana plná fialek - Petr Hapka, Michal Horacek, Hana Hegerova

Když okna první elektriky

poslala známé cukrbliky

záclonám mého pokoje

a úsvit přišel stisknout kliky

— tak po klávesách harmoniky

šly tóny.

Dělat rozbroje.

Pod střechou kdosi hrál.

Někdo se tomu smál,

zatímco jiný dostal vztek.

Tak či tak každý den

hlásil se refrénem:

«Já dnes

mám vanu plnou fialek

mám vanu plnou fialek

mám vanu plnou filalových fialek.»

Tak chodilo to každé ráno

A někdo říkal «Nevídáno,

ať se ten chlápek pobaví.»

Další však říkal svojí ženě:

«Dost divný přístup k hygieně -

vždyť připraví se o zdraví.»

Nahoře zatím hrál

dotyčný klidně dál

— všem nájemníkům ve spolek.

Jak přání «Zlomte vaz»

nám předával svůj vzkaz:

«Já dnes

mám vanu plnou fialek

mám vanu plnou fialek

mám vanu plnou filalových fialek.»

Postupně se všem zalíbilo

budit se písní, zvlášť když lilo

s harmonikou tahací.

Začli jí říkat akordeon

já říkala Alain Delon

tomu kdo bydlel v oblacích.

Už se to stěží někdo doví

kdo tenkrát bydlel mezi krovy

starého domu v Karlíně.

Odešel prostě jednou k ránu,

z bytu co nikdy neměl vanu

a voněl nejvýš po víně.

Tím co nám tady hrál

nás vlastně obelhal

řekli si všichni ve spolek.

Já v špatném počasí

však dodnes zpívám si:

«Já dnes

mám vanu plnou fialek

mám vanu plnou fialek

mám vanu plnou filalových fialek.»