Možná - Marek Ztraceny

Tak mě nech číst ve tvých očích a netvař se vážně,

tak mě nech tě líbat dlouze, dopřej nám trochu

vášně, nech mě sahat do míst okolí nepřístupných,

zažijem všechno, možná víc než je nutný.

A možná všechno z nás pozná se po hlase,

možná všechno z nás se mi jen zdálo,

možná všechno z nás vrátí se po čase,

možná všechno z nás už vyprchalo.

Možná, Možná, Možná, Možná, Možná.

Tak mě nech tě svlékat a tiše tě dlaněmi číst,

tak nás nech vystoupat mimo realitu výš a výš,

nemusíme mluvit, zvolíme řeč těla,

tak jako kdysi, ještě když si mě chtěla.

A možná všechno z nás pozná se po hlase,

možná všechno z nás se mi jen zdálo,

možná všechno z nás vrátí se po čase,

možná všechno z nás už vyprchalo.

Možná, Možná, Možná, Možná, Možná.

Mezi námi brány vyprchají nad ránem,

jen ty se stále bojíš, že něco nezvládnem,

život je okamžik a naše touhy silný,

začneme znovu a všechno bude jiný.

A možná všechno z nás pozná se po hlase,

možná všechno z nás se mi jen zdálo,

možná všechno z nás vrátí se po čase,

možná všechno z nás už vyprchalo.

A možná všechno z nás pozná se po hlase,

možná všechno z nás se mi jen zdálo,

možná všechno z nás vrátí se po čase,

možná všechno z nás už vyprchalo.