Jdou týdny, jdou - Helena Vondráčková, Vladimir Popelka, Zdenek Rytír

Sama bloudím ulicí,

když noc lampy rozsvěcí

a den šel spát.

Staré světlo zelené

hladí domy kamenné,

co smí si přát.

Jdou, jdou, týdny jdou.

A žádný z nich mi nevrátí

tvou větu s tajnou přísahou,

že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.

A nevrátí, co uchvátí.

A každé ráno s odvahou,

kam jdou, chci znát.

Sama snídám potají,

vím, jak slzy chutnají.

Jak žár a dým.

Čtu i dlouhé romány,

sny mám ledem protkány.

Kam jít, a s kým?

A s kým?

Jdou, jdou, týdny jdou.

A žádný z nich mi nevrátí

tvou větu s tajnou přísahou,

že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.

A nevrátí, co uchvátí.

A každé ráno s odvahou,

kam jdou, chci znát.

Jdou, jdou, týdny jdou.

Jdou, jdou, týdny jdou.

Jdou, jdou, týdny jdou.

A žádný z nich mi nevrátí

tvou větu s tajnou přísahou,

že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.

A nevrátí, co uchvátí.

A každé ráno s odvahou,

kam jdou, chci znát.

Jdou, jdou, týdny jdou.

A žádný z nich mi nevrátí

tvou větu s tajnou přísahou,

že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.

A nevrátí, co uchvátí.

A každé ráno s odvahou,

kam jdou, chci znát.